Bellinghamova oslava provokuje soupeře. Záložník ji používá už roky
Góly jsou kořením fotbalu. Vstřelení gólu je okamžik naprostého štěstí. Na chvíli zapomenete na všechny své problémy a jediné, co se počítá, je pocit euforie, který ovládne celé vaše tělo i mysl. Fanoušci šílí, komentátoři křičí a hráči se objímají. Stále však existují hráči dostatečně chladní na to, aby při oslavě pokaždé udělali stejné triumfální gesto.
Jude Bellingham slavil góly stejně prakticky po celou svou kariéru. A je jich poměrně hodně. Po každém zásahu Angličan přistoupí k tribuně a rozpaží. Toto zdánlivě jednoduché gesto působí na emoce do takové míry, že se často používá jako materiál pro titulky novin nebo dokonce jako marketingová komodita. Jeho počátky pocházejí z úplného začátku kariéry 20letého mladíka, kdy ještě hrál v Birminghamu.
Od druhého gólu
Konkrétně se musíme vrátit k druhému gólu 20letého hráče v profesionálním fotbale. První si připsal 31. srpna 2019 proti Stoke, když bylo záložníkovi 16 let a 36 dní. Tehdy nastoupil ve 30. minutě, aby nahradil zraněného Jeffersona Montera. Jude vystartoval z poloviny hřiště a v blízkosti pokutového území neviděl žádného ze svých spoluhráčů, a tak se rozhodl pro střelu.
Měl štěstí, protože teč zmátla brankáře a míč doletěl do sítě. Bellingham pak jednoduše padl na kolena a byl obklopen svými spoluhráči. Gól slavil poprvé s otevřenou náručí 14. září. V zápase venku proti Charltonu hrál Jude od začátku a v 59. minutě vstřelil, jak se ukázalo, jediný gól v zápase. Střelec se přesunul k sektoru hostů a rozpřáhl ruce v přirozeném výbuchu radosti. Od té doby až na výjimky stále opakuje stejné gesto.
Bellingham skóroval i při svém oficiálním debutu za Real Madrid. A to hned na jednom z nejlegendárnějších stadionů, kterým bezesporu San Mamés je. Baskové přikládají svým tradicím velký význam.
Po gólu Jude rychle běžel před tribunu slavit. Pohyboval se však nikoli směrem k sektoru hostí, ale k domácím fanouškům. Mnoho fanoušků Athleticu to považovalo za provokativní gesto. Iker Muniain se cítil uražen a dal novému hráči Los Blancos jasně najevo, že takové věci se na San Mamés nedělají. Radost ze vstřeleného gólu byla proto interpretována jako akt domýšlivosti.
Zbyněk je redaktorem webu Bilybalet.cz. Realu Madrid fandí 20 let, od střídání a skvělého výkonu San Ikera ve finále LM. Specializuje se na články o financích Los Blancos a Castillu. Je také otcem ligového dorostence a má tak blízko k mládežnickému fotbalu.
Zdroj: relevo.com
2 Komentářů
Fotbal je o emocích. Nebylo to nějaké zesměšňování za jasného stavu. Dal gól oslavil ho, nikoho nijak inzulltoval, to že jeho gesto značilo dominanci taky trošku dává smysl, protože ten den, prostě lepší byl.
Takže radši zavedeme možné oslavy goly a pokud bude někdo slavit jinak, dostane kartu?
A to nadávaii jenom Baskové nebo i někdo další?
Připomněl bych asi rok starou kauzu, kdy jeden hráč prý provokoval svými oslavami soupeře. Náš Vini – vzpomínáte si, že? Ze stran fotbalistů dostal hlavně podporu. U fandů často také, ale někteří sebemrskači uvažovali, že na tom něco je (o tom, co převáděli cirkusanti, pomlčím). Říkal jsem, že to vzešlo hlavně z pomatené nenávisti k Realu, která byla samozřejmě namířena na našeho mladého tahouna, který vzbuzuje nejvíc emocí. A ejhle, najednou tu máme další podobnou dementní stížnost opět na hráče Realu, který je opět tahounem a opět mladým a opět právě vyletěl. Ano, Basky možná naštvala jedna situace v zápase, ale zápasů už bylo hodně a jestli to někdo dál nafukuje, tak je doufám už všem jasné, odkud vítr vane.