José Luis Sánchez: Pérez nám, novinářům spojeným s Realem, neplatí, to je městská legenda

Hrdě přijímá roli madridisty v publicistických pořadech, bez přetvářky, i když ví, že ho to vystavuje kritice. „Novináři podporující Real Madrid jsou v médiích v menšině,“ tvrdí José Luis Sánchez v rozhovoru s Iñakem Díazem-Guerrou pro El Mundo. Představujeme úplný překlad tohoto zajímavého rozhovoru.

José Luis Sánchez (*Madrid, 1978) a Real Madrid jsou nerozlučně propojeni. Jako dítě byl fanouškem, později začal pracovat v klubu (v oddělení komunikace a klubové televizi) a nakonec se stal novinářem, který v La Sexta informuje o zápasech Královského klubu (což dělá dodnes). Nakonec se stal hvězdou publicistických pořadů, kde hrdě nosí bílou šálu v El Chiringuito.

„Současná sportovní žurnalistika nás dovedla do tohoto bodu. Omezený přístup k hlavním aktérům kvůli uzavření klubů vedl ke dvěma věcem: začalo se více spekulovat než informovat a novináři se stali hlavními referenčními body pro fanoušky,“ poznamenává.

To není dobré.

„Ale ani špatné. Prostě to tak je. Řekl jsem, že se objevily spekulace, ale mělo by jich být co nejméně a vždy podložené fakty. V zásadě je dnes žurnalistika mnohem náročnější než dříve, protože je nutné více pracovat na získávání informací a je mnohem těžší dostat se ke zdrojům, ale stále je to nezbytná práce.“

Jste více novinářem, nebo madridistou?

„Pokud jste poctivý, můžete být obojím stejnou měrou.“

A vy jste?

„Samozřejmě. Například letos má Real Madrid slabou sezónu a nemohu předstírat opak. Nejvíce kritičtí jsme právě my, kteří ten klub nejvíce cítíme, protože jeho DNA je nesmírně náročné. Jenže je třeba se na to dívat z širší perspektivy: byla to slabá sezóna, ale pokud existuje klub, který může svou nedávnou historií vyvážit neúspěch, pak je to Real. Pokud si někdo může dovolit zaváhání, tak právě on. Není to žádná katastrofa ani konec světa, jak se to dnes často prezentuje. Myslím si, že Real Madrid je mimo Španělsko více oceňován než přímo ve Španělsku. V zemi má, v uvozovkách, špatnou pověst.“

Opravdu?

„Ano. Nároky na Real Madrid jsou na všech úrovních vyšší než na vlastní týmy. V La Sexte jsme jako první odhalili nesrovnalosti na shromáždění Ramóna Calderóna. Pokud jste objektivní a poctivý ve své profesi, není problém vyjadřovat své pocity.“

Jenže vůči Florentinu Pérezovi jste nebyli tak kritičtí jako vůči Calderónovi.

„Protože pokud se podíváte na řízení Florentina Péreze, těžko v něm najdete zásadní chyby. Když se podíváte na současný stav španělského fotbalu a na to, jak si Real Madrid stojí po organizační i sportovní stránce, spíše si kritiku zaslouží španělský fotbal než samotný Real. Florentino je prezidentem s největším počtem evropských trofejí v historii. Institucionálně Real Madrid nikdy předtím nezažil tak dlouhé období stability. A nejde o to, že by ho všichni podporovali jen proto, že je Florentino Pérez, podporují ho proto, že fakta hovoří jasně.“

„Už 25 let informuji o Realu Madrid a cestuji s ním a mohu říci, že obdiv, který tento klub sklízí mimo Španělsko, je obrovský. Ve Španělsku se často žertuje: ‚Největší příjmy na světě? Oslavte to na Cibeles!‘ nebo ‚Nejvíce sledujících na sociálních sítích? Oslavte to na Cibeles!‘ Ale tyto sportovní úspěchy jsou odrazem vynikajícího řízení Florentina. Ano, udělal pár chyb, jako každý, ale pokud se nějaké řízení blíží dokonalosti, pak právě jeho. O tom nepochybuji.“

Florentino vám platí, madridistas-novinářům?

„Ne, neplatí nám. To je spíše městská legenda, kterou šíří odpůrci, kteří neví, jak Real Madrid skutečně funguje. Vracíme se na začátek rozhovoru: dnes je komunikace s klubem velmi omezená. Nejenže nedostáváme peníze, nedostáváme ani žádné pokyny. A přesto dobrá organizace klubu vzbuzuje kritiku. Kdyby byl Real Madrid řízen jako Barcelona s finančními pákami k registraci hráčů, s účastí vlády nebo s aférou Negreira, už by ho dávno zavřeli, nebo by hrál ve druhé lize.“

Znajíce španělský fotbal, řekl bych spíš, že by se nic nestalo.

„Právě naopak. Ve Španělsku je Real Madrid nejčastěji uváděn jako příklad… hlavně toho špatného. Každý má svůj pohled, ale jsem přesvědčen, že kdyby Real Madrid alespoň 17 let platil viceprezidentovi rozhodčích, stejně jako bylo prokázáno v případě Barcelony, byl by exemplárně potrestán, odebrali by mu všechny tituly získané v tomto období, sestoupil by a ve španělském fotbale by nastal zlom. O tom nemám žádné pochybnosti. A že se Barceloně nic neděje…“

Případ stále probíhá u soudu.

„Ale myslím si, že se bohužel pro španělský fotbal uzavře tam, přestože jde o něco mimořádně závažného. Kdyby Real Madrid platil Negreirovi, byl by potrestán nejen soudně a sportovními orgány, ale i společensky. Jsem přesvědčen, že by byl absolutně zavržen. A baví mě, že se zdá, že tento případ zajímá pouze Real Madrid, přestože se týká celé La Ligy, všech jejích soutěží. Myslím si, že stejně silně tím utrpěly Valencia, Atlético Madrid nebo Athletic, ale jako by jim to vůbec nevadilo.“

Mnoho lidí hájí teorii, že Barcelona platila, aby vyrovnala to, co měl Real Madrid zadarmo.

„Ano, ano, vždycky je to chyba jednoho. Proto říkám, že Real Madrid je ve Španělsku ve středu všeho, dobrého i špatného. To samé platí pro žurnalistiku. Lidé se diví, že existují novináři, kteří hájí Real, ale už jim nevadí, když někdo hájí jiné kluby.“

„Podívej se, všichni máme novinářské poslání. Už ve škole jsem psal reportáže ze zápasů pro učitelku španělštiny a vyrůstal jsem s fotbalem v rádiu. A po celý život ten, kdo byl v Gijónu, Seville, Valencii či A Coruni, mluvil o svém klubu skoro v první osobě, ale novinář sledující Real Madrid už ne. Informace o Realu podávali a stále podávají lidé fandící jiným týmům, dokonce i Barceloně. V případě jiných klubů se to nestává, ale pak právě mně je vyčítána „šálová žurnalistika“ a nedostatek objektivity jen proto, že hájím Real Madrid.“

Myslíte si, že jste v menšině – madridismo-novináři?

„Absolutně. Jsme. Pokud si chladně analyzuješ složení debat a diskusí, pak kromě El Chiringuita je madridismo vždy v menšině. Protože se používá určitý trik: vezme se jeden člověk z Realu, jeden z Atlética, jeden z Barcelony, jeden ze Sevilly a jeden z Valencie a říká se, že jsou zastoupeni všichni. Ale když jde o téma týkající se Realu, tento jediný madridista stojí proti čtyřem odpůrcům. Real Madrid má v médiích slabší pozici, a to je fakt.“

Celý život se věnujete Realu. Mohli byste se věnovat jinému klubu?

„Nikdy jsem o tom neuvažoval. Kdybych nedělal to, co dělám, chtěl bych být vojákem. Absolvoval jsem vojenskou službu. Byl jsem jeden z mála v mé generaci, kteří ji mohli odmítnout, ale nechtěli. Líbilo se mi to, ten svět mě přitahoval.“

Madridista a člověk pořádku.

„Ano, jsem dost vážný, disciplinovaný, zásadový a pragmatický. V mnoha věcech jsem velmi „pochodový“.“

Začínal jste v Real Madrid TV. Chápu, že klubová televize se řídí jinými pravidly, ale není zveřejňování materiálů proti rozhodčím překročením hranice?

„Upřímně řečeno, místo těch videí bych raději natočil celý dokument. Po tom, co jsme viděli a dozvěděli se v kauze Negreiry a Barcelony, se ukázalo, že ve španělském fotbale je evidentní problém. A pokud se neřeší, pak je celá soutěž sporná. Může se v takové situaci zpochybňovat poctivost ligy? Samozřejmě.“

„Jsem z generace, která zažila slavné ligy na Tenerife a pokud byste ukázali ty dva zápasy kosmonautovi, který právě přistál na Zemi, chytal by se za hlavu při pohledu na rozhodnutí arbitrů. Navíc videa z RMTV nezkreslují realitu, pouze ukazují chyby rozhodčích.“

Jen ty, které škodí Realu.

„Samozřejmě, je to klubová televize, to je přirozené. Upřímně si myslím, že těmto materiálům se přikládá větší význam, než mají. Jsou to jen sdělení určená fanouškům daného klubu.“

Ale také rozhodčím, kteří mají řídit zápasy Realu. Chápete, že se mohli cítit napadeni a pod tlakem, jak sami řekli před finále Copa del Rey?

„Chápu postavení rozhodčích. Když sledujete takový materiál, můžete se cítit označeni, možná vám přijde ostrý, ale neobsahuje žádné komentáře ani adjektiva. Jsou tam statistiky a konkrétní situace ze zápasů, to je vše. Je to sdělení pro diváky RMTV a nemyslím si, že má skutečný vliv.“

Jaké to je být novinářem pracujícím pro klub? Cítíte se někdy podceňován?

„ A vy podceňujete novináře z ministerstva? Je to také novinář, jako každý jiný?“

Samozřejmě, že ano.

„Tak je to stejné. Do Realu jsem se dostal ve druhém ročníku univerzity na stáž, nejprve do klubového magazínu, později jsem zůstal v komunikačním oddělení. A to bylo nejšťastnější období mého života, protože jsem se z tribuny Bernabéu dostal do každodenního života mého klubu.

Můj první úkol byla reportáž z finále v Paříži, ten zápas 3:0 proti Valencii. Dali mi fotoaparát, jel jsem autobusem se dvěma fankluby, 16 hodin tam, 16 hodin zpátky, a udělal jsem reportáž. Dva měsíce předtím jsem seděl na tribuně. Podceňovat někoho jen kvůli tomu, kde pracuje, je obyčejné pohrdání.“

Souhlas, ale je tu něco, co podle mě může být eticky sporné: novináři, kteří informují o Realu v médiích, ale zároveň spolupracují s klubovou televizí. Znamená to, že vás platí subjekt, o kterém píšete.

„Tak kdo o tom pochybuje, ať se podívá do archivu. Pokud Real hraje špatně, říká se to. Pokud nesplňuje očekávání, říká se to.

Jak jsem řekl na začátku: jde o poctivost. Nemůžete lhát lidem, kteří vidí to samé, co vy. Pokud Real prohraje 2:5 s Barcelonou v Superpoháru Španělska, nemůžete říct, že byl blízko vítězství. To by měla být míra kvality novináře ne to, odkud má výplatu.“

Negratuloval jste Barceloně k titulu.

„Prostě nemohu a nemůžu gratulovat klubu, který podle mého názoru získal titul nečestným způsobem. Musím být vůči sobě upřímný. Pokud 19 klubů dodržuje pravidla a jeden ne, je třeba to jasně říct.

Kdyby neproběhl zásah vlády, který umožnil Barceloně zaregistrovat Olma, a fiktivní finanční páky schválené La Ligou a Španělskou fotbalovou federací, nebyli by mistry ani letos, ani před dvěma lety. Neměli by Lewandowského, který je skvělým útočníkem, Raphinhu, který byl naprosto klíčový, ani Koundého, který je výborným obráncem.

Pokud týmy jako Eibar, Getafe či Sevilla nemohly registrovat hráče nebo byly nuceny k prodeji kvůli vyrovnání rozpočtu, ale zároveň se zadluženému klubu umožní nakupovat a registrovat, je to nelegální. Španělský fotbal si tímto sám škodí.“

Florentino Pérez byl však spojencem Barcelony v některých těchto procesech. Sám říkal, že chce silnou Barcelonu.

„To je pravda, ale Real Madrid je jediným klubem, který vystupuje jako strana v kauze Negreira. Jediným.“

Protože nechtěl jít společně s ostatními.

„Protože je největším poškozeným a chce vystupovat pod vlastním jménem. Všechno to, co se Barceloně umožňuje, je výsledkem antimadridismo ve Španělsku. Vše, co může Realu uškodit, je přijímáno s radostí. Kdyby byl Real v ekonomické situaci Barcelony, celý španělský fotbalový svět by se snažil zajistit, aby nemohl udělat nic.“

Z Realu jste přešel do La Sexty ve stejnou dobu jako Antonio García Ferreras. Kdo má větší vliv na Real, Florentino, nebo on?

„Florentino, Florentino (smích). Ale Antonio je do Realu šíleně zapálený, zamilovaný do klubu. Naše největší spory jsou právě o Real Madrid, protože někdy už ani nevíme, kdo z nás je kritičtější.“

No prosím…

„Vím, že mi nevěříte, ale říkám to vážně. Myslím si, že podstata madridismu spočívá právě v kritickém a náročném přístupu, to dělá tento klub tak velkým.

S Antoniem jsem vedl dlouhé debaty o tom, kam by měl Real směřovat nebo jaké přestupy jsou potřeba. Někdy jsme se kvůli Realu hádali až do tří ráno. To je jeho vášeň. Nejvíce kritičtí vůči Realu jsme my, madridistas s tím rozdílem, že naše kritika je konstruktivní, zatímco ta zvenčí je často jen destruktivní snaha všechno spálit na holou zem. A takové destruktivní kritice je třeba se vyhýbat.“

Minulý rok jste napsal knihu „Strach na tváři soupeře“ o vašich zkušenostech s Realem, a teď vydáváte další o éře Carla Ancelottiho.

„Ano, původně mělo vše skončit jinak, ale fotbal je nepředvídatelný. Nakonec se ten příběh uzavřel dobře a projekt byl výjimečný. A to navzdory tomu, co jsme říkali o tom, že dnes jsou hlavní aktéři fotbalu uzavření vůči médiím podařilo se mi pro tuto knihu získat mnoho rozhovorů na téma Carla.

Šest let Ancelottiho v Realu, které v knize popisuji, bylo opravdu intenzivních a krásných. Když slyším, že někdo o něm mluví s despektem, dokonce i někteří madridistas, vůbec tomu nerozumím. Získal s Realem tři Poháry mistrů, co ještě chcete? Brána číslo 48 na Bernabéu nebo hřiště ve Valdebebas by mělo nést jeho jméno. A navíc je oblíbený i u těch, kteří nefandí Realu.“

Myslíte si, že je spravedlivé, že nezůstává?

„To je podle mě největší rozdíl mezi Realem a ostatními kluby. Loučí se s trenérem, který má nejvíce titulů v historii klubu, po jedné slabší sezóně, protože Real na nikoho nečeká.“

Škoda, protože Ancelotti ztělesňuje vše, čím by měl být fotbalový člověk, ale ta nemilosrdná tlaková mašinérie Realu to všechno zastiňuje. V tomto klubu se musí vyhrávat každý rok. Tečka.“

Jak si poradil ten vážný muž, který chtěl být vojákem, s proměnou v televizní postavu, jakou vyžaduje El Chiringuito?

„Vůbec jsem se nezměnil. Myslím, že klíčem k tomuto pořadu je, že všichni ukazujeme, jací opravdu jsme. Od vášnivého Tomáse Roncera, přes zarytého culého Jotu Jordiho, až po brilantní mysl Juanmy Rodrígueze, který vždy vytáhne něco překvapivého.

Lidé si myslí, že máme předepsané role, ale to není pravda. Existuje jen obecný plán pořadu, který se stejně často neplní, protože se vše rychle mění pod vlivem spontaneity. Jsem vážný člověk, pokud ostatní začnou tancovat, usměju se, ale sám tancovat nebudu. A když Cristóbal Soria předvádí své výstupy, nesměju se, protože mě to prostě nebaví.“

Věříte všemu, co říkáte?

„Vše, co říkám, opravdu věřím. Ale neříkám všechno, co si myslím.

Někdy mě dokonce madridistas žádají, abych přestal mluvit o skandálech s Barcelonou a více se soustředil na samotný fotbal, ale já z téhle lodi nevystoupím. To, co se stalo, je třeba pojmenovávat až do verdiktu a dál. Každý madridista, který uteče, tím škodí nejen Realu, ale celému fotbalu.“

Vaše hádky v pořadu taky nejsou nacvičené?

„Ne, ne. Jsou skutečné.

S Josepem [Pedrerolem] jsem měl několik velmi ostrých sporů. Pořad je tak autentický, že se někdy člověk rozohní, ale žádná z těchto hádek nepřesahuje vysílání a nepřechází do osobní roviny.

Ve skutečnosti je jedním z mých nejlepších přátel Jota Jordi, a přitom jsme ve všem naprostými protiklady. To, co se děje ve studiu a sportovní rivalita, nemá nic společného s tím, jak vypadá naše vztahy mimo kamery. Klíčem pořadu je právě to, jak jsme na obrazovce opravdoví a jak dobře spolu vycházíme mimo ni.“

Máte pocit, že vás ostatní sportovní žurnalistika nedoceňuje?

„El Chiringuito je trochu jako Real Madrid v médiích, mnoho lidí nás kritizuje, protože jsme nejlepší.

Pořád říkají, že je to jen show… Ale kde padají ty největší exkluzivní zprávy? U nás. Pořad trvá tři hodiny a je v něm prostor na všechno, ale pokud jde o přestup Mbappého, kauzu Zlatého míče nebo když Josep řekne, že Real koupí Alexandera-Arnolda půl roku před ostatními, to se děje právě u nás.

Novinář ve Španělsku má obrovský problém s egem a neakceptuje, že doba se změnila. Novinářská kazatelna zmizela s nástupem sociálních médií a interakcí s lidmi.

Teď může každý říct, co chce, a ve Španělsku, stejně jako u Realu se nedoceňuje globální dosah El Chiringuita. A přitom nejde o to, že někdo tančí nebo zpívá, ale o 150 informací, které byly pak citovány po celém světě.“

Ale prvek show tam také je. To je samozřejmé.

„Samozřejmě a lidé to oceňují. Trávím dovolenou v Alicante a asi tak před třemi až čtyřmi lety ke mně přišla starší paní a řekla: ‚José Luis, děkuji vám za společnost, kterou nám dáváte. Můj manžel zemřel, a i když nemám ráda fotbal, zapínám váš pořad a necítím se sama.‘

To samé říkají všichni, kteří pracují v noci – popeláři, hasiči, zaměstnanci benzínových pump, policisté, nemocnice… Nemáš ponětí, co to znamená být v Egyptě, Kataru, Maroku nebo Spojených státech a slyšet lidi křičet: „¡Chiringuito, chiringuito, chiringuito!“ Tento pořad překonal všechna naše očekávání a ve Španělsku je pro lidi těžké to přijmout.“

Proč si myslíš, že to tak je?

„Nevím, jestli je to závist nebo strach z něčeho nového a jiného. Klíčem k úspěchu pořadu je to, že Josep Pedrerol, ačkoli je mu skoro 60 let je otevřenější změnám než mnoho novinářů o 20 nebo 30 let mladších. Nebojí se zkoušet nové věci.

Kde je dnes mládež? Na TikToku, Instagramu, Twitchi. A v Jižní Americe? Na Facebooku takže ten také nesmíme opomenout… Styl, který Josep přinesl do sportovní žurnalistiky, dnes dominuje a ostatní ho napodobují. Ta vážnost, která byla charakteristická pro éru Garcíi a De la Moreny, už skončila, protože přestala fungovat.

Všechno se změnilo, a kdo si toho nevšiml, už teď zaostává. Josep všechny předběhl a myslím si, že si zaslouží uznání, které často od ostatních novinářů nedostává.“

Je opravdu tak extrémně náročný, jak se říká?

„Ano, ale právě to je klíčem k úspěchu.“

Tady se projevuje tvůj vojenský duch…

„Možná ano, ale opravdu si myslím, že bez nároků, tvrdé práce a obětování nic v tomto oboru nedosáhneš. Takhle to prostě funguje. El Chiringuito by bez Josepových nároků nikdy nedosáhl této úrovně.

A úroveň, kterou jsme dosáhli, je skutečně velmi vysoká. Teď začíná přestupové období a dostáváme telefonáty z Anglie, Německa, Itálie s dotazy, co říká El Chiringuito. Jsme referenčním bodem.“

Dokonce i přes neúspěšné tic-tac Mbappého v roce 2021?

„Upřímně si myslím, že nám to nejen neublížilo, tic-tac byl úspěch. Kdekoli se ocitneš, všichni si to pamatují.

To nám neublížilo, protože jsme si nic nevymýšleli, pouze jsme informovali o tom, co se dělo, a konečný zvrat překvapil všechny. Tic-tac je jednou z nejlepších věcí, které se tomuto pořadu přihodily.“

Říkají vám na ulici lidé jen příjemné věci?

„Ano. Byli jsme před třemi týdny na finále Copa del Rey a pořídil jsem si 50–60 fotek s fanoušky Barcelony. To ukazuje, co tento pořad znamená, že jako mediální osobnosti přesahujeme sportovní rivalitu.

Občas na stadionu někdo něco zakřičí nebo pronese nějaký urážlivý komentář ze vzdálenosti 20 metrů, ale to jsou maličkosti, z dálky, nic vážného. Obecně je kontakt s lidmi opravdu úžasný.“

Sociální sítě jsou ale jiný příběh.

„Naštěstí jsem už ve věku, kdy tomu nepřikládám žádnou váhu. Co mě zajímá, co si myslí někdo, kdo sedí doma a má plechovku piva jako profilovou fotku?

Mám Twitter od roku 2010 od doby intenzivních soubojů mezi Mourinhem a Guardiolou a obvykle se nedívám do sekce zmínek. Vlastně se tomu směju, když mi občas někdo něco pošle. Nemůžu si dělat hlavu z toho, co píše @MentePerversa78 se snímkem vodopádů Iguazú.

Jako profesní komunita jsme udělali chybu tím, že jsme takovým hlasům přisoudili váhu, kterou nemají. Pokud na chodbě potkám někoho jako Vicente Vallése, fanouška Atlética, a on mi řekne, že jsem v něčem udělal chybu poslouchám a ověřím si to, protože možná má pravdu. Ale pokud mi to píše @InfiernoMortal48, nemůžu tomu přikládat žádný význam.“

Přenesl se tento přístup i do žurnalistiky? Jsme mezi sebou neustále rozhádaní?

„Myslím si, že respekt mezi redakcemi by měl být posvátný a příliš často se dnes nedodržuje.

Nejhorší v tomto oboru a bohužel se to stalo běžným je kritizování kolegů, kteří zveřejňují informace, jen proto, že je nemáš ty. Pokud jsi komentátor nebo moderátor a nespecializuješ se na poskytování zpráv, protože tvůj profil je jiný, měl bys alespoň respektovat ty, kteří to dělají, ať už se ti to líbí, nebo ne, protože za každou informací je obrovské množství práce.

Další věc, která mě trápí, je to, že potřebujeme sportovní žurnalistiku s větší vášní. Protože ti, kdo teď do oboru vstupují, nás v určitém bodě budou muset nahradit. A pokud ne budeme tady sedět navždy.

A já chci jít do důchodu a věnovat se golfu, skutečně serióznímu sportu. To je můj cíl.“

Zbynek H.

Zbyněk je redaktorem webu Bilybalet.cz. Realu Madrid fandí 20 let, od střídání a skvělého výkonu San Ikera ve finále LM. Specializuje se na články o financích Los Blancos a Castillu. Je také otcem ligového dorostence a má tak blízko k mládežnickému fotbalu.

• Zbynek H.

  https://www.bilybalet.cz/author/zbynek-h/

  Hlas z Milána: Mohl Walker pomoci Realu?
• Zbynek H.

  https://www.bilybalet.cz/author/zbynek-h/

  AS: Agentura Jorge Mendese měla nabídnout Lunin do Galatasaraye
• Zbynek H.

  https://www.bilybalet.cz/author/zbynek-h/

  Platini: Mbappé je střelec nečekejte, že bude hrát jako Messi nebo Zidane
• Zbynek H.

  https://www.bilybalet.cz/author/zbynek-h/

  Úpadek Realu: „Jsou překračovány hranice bezpečnosti“