Jesé v Realu: Výjimečný talent, ovšem také bouřlivák. Kým mohl být, ale nevyšlo to

Čas 17. 08. 2016, 18:19 | Autor Mateusz
Jesé Rodríguez
Jesé Rodríguez

Jesé už není hráčem Realu Madrid, přesto stojí jeho příběh za přečtení. Přinášíme vám text z polského webu o Realu realmadrid.pl, jehož autorem je El Jarek. Ponořte se do textu, stojí to za to.

Jesé odešel z Realu Madrid. Velký projekt poslední dekády v La Fábrice, kanárský génius, oblíbenec Florentina Péreze, tak těžký k uhlídání, canterano tak odlišný od všech ostatních canteranos a tradičního vzorce Valdebebas, horlivý buřič, hráč, ve kterém viděl Real účastníka ceremoniálu v Zurychu. Los Blancos ho nechávají odejít za cenu 25 milionu euro, pravděpodobně s klauzulí proti Barceloně a právem první koupě. Přesto, v dnešním fotbale a při dnešním trhu to vypadá spíše jako rozloučení, než slova „na shledanou“.

Už od začátku jeho kariéry bylo jasné, že je jiný, jedinečný. V kategorii Cadete jednou zaútočil na rozhodčího, i když svědci události tvrdí, že úder nebyl nijak silný. Přesto to však bylo naprosto neadekvátní chování od hráče Realu Madrid. Jiného mladíka by klub jistě vyhodil. Ne však Jesého, i když nakonec byl suspendován na více jak půl roku. Los Blancos však věděli, že stojí za to si na něj počkat.

Výjimečnost, která mu přinášela nespočet problémů, mu však umožňovala stávat se hrdinou svého týmu na hřišti. To mu pomohlo k tomu, aby podepsal svou první opravdovou smlouvu. V březnu 2011, když mu bylo 18 let, ji podepsal na Bernabéu. „Dotáhneš to do prvního týmu“, říkal mu tehdy Valdano. Těžko se mohl mýlit, Mourinho ho v dané sezóně tiše povolával na tréninky a umožnil mu i debutovat.

Při explozi tohoto talentu je těžké pominout Alberto Torila, který mu dával vydechnout během týdne, protože viděl, že o víkendu bude mladík zase zářit. Jesé byl při postupu Castilly a také při nejlepší sezoně tohoto mužstva v Segundě. S „10“ na zádech byl prostě k nezastavení (zajímavé je to, že když mu jednou Toril připsal „11“, urazil se a vyhrožoval, že nenastoupí). Ale střetl se s Mourinhem. Jedna z historek tvrdí, že během druhé přípravy v USA bylo při jednom cvičení až moc hráčů, a tak trenéři poprosili mladíka, aby je dělal společně s brankáři. Ten proti tomu protestoval a tak vypadl z týmu na celou sezónu, tu poslední Mourinha a tu, ve které dal 22 gólů za Castillu.

V únoru 2013, když bylo Jesému 20 let, vybuchl v Marce. Nikdy předtím se hráč nevzepřel Mourinhovi v médiích. Ještě k tomu mladík bez špetky zkušeností. „Nechápu, proč mi nedávají žádnou šanci,“ řekl ovšem Jesé. Věděl, co říká, komu a kde to říká. Pokud by Mourinho zůstal v Realu, mladík by asi musel odejít.

Jesé dál střílel branky v Castille, a jeho poslední trefa měla neslýchanou mediální odezvu. Vstřelil gól ve stylu Maradony proti Alcorcónu, což viděl živě i přítomný Florentino ze své lóže, pár dní před rozloučením se s Mourinhem. Otevřel si dveře k nové smlouvě a také k prvnímu týmu. Jeho vztahy s prezidentem byly vždycky dobré. Ani jeden z nich určitě nezapomene soukromý let po výhře 3:0 nad Cadízem a v podstatě pojištění si postupu. Florentino tehdy bezbřeze věřil ve svou hvězdičku. Tato důvěra se však postupem času vytrácela.

Přišel Ancelotti, který Jesého vůbec neznal. Stačilo však, aby ho viděl během tréninku. Ital měl říci svým blízkým: „Když slyšíš takové specifické tuc při kopnutí do balónu, víš, že někdo má dar“. Takovým stylem popisoval hru mladého Španěla. Bylo složité probít se přes BBC a Moratu, ale Jesé využíval zranění i dodatečné minuty. Zidane si ho zval do své péče, střílel čím dál tím důležitější branky, byl pořád lepší a nezastavitelný, fotbalový svět a zejména fanoušci očekávali, že vidí růst novou fotbalovou legendu. To vše až do toho momentu, kdy mu do kolena udeřil Kolašinac...

Operace, infekce, měsíce tiché dřiny mimo záběry kamer... Před úrazem začínal být velikým fotbalistou, po něm už pouze uvadal. Od zranění v březnu 2014 odehrál 61 zápasů, pouze 14 v základní sestavě, dal v nich 10 gólů. Chyběl tah na bránu, lehkost a zejména sebevědomí a víra v sebe sama. Dobře si rozuměl s Torilem, Ancelottim i Zidanem. Nedařilo se mu u Lopeteguiho v reprezentaci, čímž spíše se mu nevedlo u Beníteze. Realizační tým Rafy měl prý mnoho výhrad vůči postoji mladého Španěla, ale nemluvil o nich veřejně. Jesého vždy bránil Ramos a Arbeloa.

Dnes je Jesé na jiném pólu než Morata, Carvajal, Nacho nebo Lucas. Jeho image nikdy nepřipomínala dokonalého kluka, už vůbec ne vzorec chování hráče z akademie Realu Madrid. Konec konců, Vázquez je perfektní příklad pro pravý opak Jesého. Lucas začínal sezónu jako poslední článek týmu, a končil ji jako hrdina, střelec penalty v Miláně a taky reprezentant Španělska. Jesé si finále Ligy Mistrů nezahrál, neměl ani šanci dostat se do reprezentace.

Dokáže přijít na klubovou událost s rovným kšiltem na hlavě, dělat videoklipy z hvězdami reggeatonu, překřtít se na Jey'e M, nechat si vytetovat jméno své party „Team Presi Money“. Tohle je Jesé, jehož cesta v Realu končí na cestě mezí tím, kým mohl být, a kým se definitivně nestal. Teď na něj čeká Paříž a vyžadující Unai Emery, který je jeho poslední šanci přiblížit se k tomu, čím chtěl vždycky být: „Nejlepší na světě“.

Komentáře fanoušků

Zobrazit diskuzi (7 příspěvků) Zobrazování komentářů pod článkem a jejich přidávání je jen pro registrované!