Velký rozhovor s Cristianem Ronaldem

Čas 14. 10. 2009, 14:20 | Autor podvinho | ZdrojEl País, příloha deníku Sport
Cristiano poskytl zajímavý rozhovor
Cristiano poskytl zajímavý rozhovor

Ve speciální příloze deníku Sport vyšel velice zajímavý rozhovor přeložený ze španělského listu El País. Ronaldo v něm nehovoří zdaleka jen o fotbale, ale i o jeho začátcích, rodině a dalších zajímavých věcech.

Denně se setkáváte s obdivem, ale i závistí. Je těžké probouzet se každý den svědomím, že jste Cristiano Ronaldo?
„Popularitě jsem už přizpůsobil svůj život. A najde se v něm čas pro všechno, co potřebuji a mám rád. Jsou chvíle, kdy se soustředím jen na fotbal, v jiných jsem s rodinou a vůbec na něj nemyslím. Už jsem si zvykl na to, kdo jsem. Je pravda, že to někdy není snadné, ale tohle je můj život a jsem v něm velmi šťastný.“

Jak se dohodne Ronaldo jako celebrita a jako lidská osoba toužící po soukromí?

„Myslím si, že to jde, že si porozumějí. Jsou vlastně přátelé.“

Slýcháváte často, že jsou fotbalisté, kteří berou miliony, skoro příživníci a že si takové odměny nezaslouží?
„Na světě jsou lidé, kteří jsou šťastní, a jiní ne. Život není vždy takový, jak by si člověk přál. Jestliže Bůh nevyhověl všem, těžko to mohu změnit já. Tak to je. Chci ostatní chápat a uznávat, poslouchám, co mi říkají, ale často se naše názory neshodují. Nic si z toho však nedělám. Pracuji pro svůj klub, miluji rodinu a blízké, kteří milují mě. Mám přátelé. Takový život stojí za to. Víc k tomu nemám co říct.“

Nemáte pocit, že se fotbal vymkl všem regulacím, že je neovladatelný?
„To nemám. Považuji fotbal za spravedlivý. Abyste něco dokázali, musíte hodně pracovat, podřídit mu všechno. Jestli vám potom něco vrátí, je to fér.“

Zavedl byste horní limity mezd?

„Co? Ne, ne, ne...! Nechci mluvit o těch věcech. Každý má, co si zaslouží.“

Ronaldo (elpais.com)

A nemáte pocit, že se pohybujete v neskutečném světě, v bublině, která se vznáší nad touto planetou?
„Já žiju v reálném světě, o tom jsem přesvědčen. V hlavě stále nosím pocit, že jsem normální člověk, který koná svou práci. Nic víc. Víme, že máme povolání, které nám dává velmi hezké věci, ale i odpovědnost. Když jste v klubech jako Manchester United nebo Real, musíte pokaždé vyhrát. Tlak je velký. Ale jsme profesionálové a musíme se na to připravit.“

Nebojíte se, že fotbal předává společnosti jen povrchní obraz? Nebo na něm nacházíte i jiné hodnoty než sportovní, například estetické?

„Snažím se chovat dobře i mimo hřiště, i když vím, že to z mnoha důvodu někdy není snadné. Snažím se vypadat dobře, zejména pro děti, protože je důležité, aby vyrůstali s dobrými příklady. To je pro mě velká zodpovědnost. Mám synovce, chci mít jednou i vlastní děti a rád bych byl pro ně dobrým vzorem.“

Zdá se, že kladete na výchovu dětí velký důraz.

„Samozřejmě, jsou naše budoucnost. A co z nich vyroste, když nebudou mít patřičné hodnoty?“

Co ve vás zbylo z toho kluka, který začal kopat do míče ve skromném klubu Andorinha Funchal na rodné Madeiře?

„Uběhlo už mnoho let, ale nikdy na krásné dětství nezapomenu. Moje cesta vzhůru byla velmi příjemná, neboť jsem se setkal s mnoha dobrými lidmi, kteří mi pomohli tam, kde nyní jsem - z Andorinhy do reprezentace. Musím jim moc poděkovat. Nebylo jednoduché se tak vysoko dostat.“

Je pravda, že jméno Ronaldo vám dal otec, protože ho inspiroval prezident USA Ronald Reagan?

„Ano je, pojmenovali mě tak po Reaganovi, ale byla to více snaha matky, než táty. Nevěděli, že v Brazílii už se narodil fotbalista Ronaldo, který to jméno proslaví mnohem více než americký prezident. Jsem tedy opravdu rád, že takové jméno také nosím, je velmi pěkné.“

Zjišťoval jste, proč vaši rodiče tento prezident tolik zaujal? A co o něm víte vy?

„Přiznám se upřímně, že moc ne. Nosím jen jeho jméno, o nic víc se nestarám.“

 Cristiano Ronaldo

Nespojuje vás kromě jména i dětství? Reaganovo dětství bylo také těžké, jak se lze dočíst z jeho životopisu.
„Moje bylo těžké, ale nikdy ne hrozivé. Měl jsem oba rodiče, kteří mě milovali a tvrdě pracovali, abychom se měli dobře. Pro mě bylo nejsložitější období, když jsem musel odejít sám do Lisabonu v pouhých jedenácti letech. Nebylo snadné přejít z malého ostrova Madeiry a žít sám ve velkoměstě, jako je Lisabon. Plakal jsem každý den, ale jsem za tuto zkušenost rád. Hodně jsem se toho naučil, zejména co znamená žít s tlakem.“


Skutečně jste každý den plakal?

„Ano, i když kůli odloučení jen příležitostně. Fotbal je hodně emotivní, pláčete po vítezství, pláčete po porážkách. A jako malý kluk jsem každý zápas nesmírně prožíval. Radost nebo smutek, vždy jsou z toho slzy.“


Plakal jste i pro jiné věci, než je fotbal?
„Ano, čas od času. Proto jsem rád, že se dnes především směju.“


Zmiňujete často rodinu. Jaký význam pro vás měla v období dětství? Je nyní někdo v okolí, kdo vám dodává životní sílu a případně vás dokáže vrátit na zem?

„Obklopuje mě mnoho dobrých lidí! I v klubu jsou mnozí určeni k tomu, aby pečovali o nováčky. Takže není těžké najít psychickou stabilitu.“


Všichni, kdo vás blíže znají, potvrzují, že jste normální kluk, který penězi nezpychl Je to tak?

„Každý, kdo mě zná, ví, jaký jsem. Při mnoha příležitostech bývám trochu smutný, ale to neznamená, že bych byl nafoukaný. Jen nemám náladu žertovat. Ale nikdy nechci zklamat děti. Ty snadno poznají, že jsem upřímný člověk, který dělá to, co ho baví.“


Nění to z vaší strany poněkud stylizované?

„Velmi mě zajímá, co si o mě ostatní myslí. Proto se snažím být upřímný. Respektuji, co o mě lidé říkají, co si myslí, ale někdy nesouhlasím. Říkají totiž také věci, které nejsou pravda. Ale tím se nijak zvlášť netrápím. Můj život je krásný.“


Je tedy pro vás svět růžový?

„Je to normální stav. Když vyděláte peníze, někteří lidé si vymýšlejí lži, aby vás pomluvili. Jsem zvyklý s tím žít, i když to někdy není snadné. Mám rodinu a lidi, kteří mě milují a neradi poslouchají tyto lži.“


Co vám v životě chybí nejvíc?

„Trochu soukromí. Vyjít si do obchodu, restaurace, do kina, aniž by mě pořád někdo oslovoval a žádal o podpis či fotografii.“


Víte, kolik odkazů má vaše jméno na portálu Google?

„Ne, nemám ani ponětí.“


Dvacet milionů osm set tisíc.

„To je opravdu mnoho.“


Přesto, Barack Obama má 81 milionu.

„Ale on je Obama, americký prezident! Já nejsem tak daleko jako on. Jenom mi řekněte, který fotbalista má více než já?“


David Beckham.

„A ještě někdo jiný?“


Patrně ne.

„No vidíte, 20 milionů není k zahození. Mám motivaci, abych byl ještě lepší. Když se o mě zajímá tolik lidí...“

ronaldo

Komentáře fanoušků

Zobrazit diskuzi (27 příspěvků) Zobrazování komentářů pod článkem a jejich přidávání je jen pro registrované!