Raúl: V Realu chci být ještě čtyři roky

Čas 04. 11. 2007, 20:52 | Autor Hed
Raul Gonzáles Blanco (© ViewImages).
Raul Gonzáles Blanco (© ViewImages).

Raúl Gonzáles Blanco je už třináct sezón útočníkem Realu Madrid. Právě týden, který byl okořeněný ligovou výhrou 1-5 na hřišti Valencie, se začal odpočítavat další rok jeho služeb v bílém dresu. Jiný klubový dres reprezentační kanonýr nikdy neoblékl. V časopise Publico se rozhovořil na téma fotbalové dlouhověkosti a věrnosti.

Proč jste vlastně z Realu nikdy nepřestoupi?

Od sedmnásti, osmnácti let jsem byl součástí týmu, měl jsem na hřišti nějakou zotpovědnost, ale přitom jsem byl jedním z mnoha, to možná taky hrálo roli. Učil jsem se po boku takových fotbalistů, jako byli Hierro, Sanchís nebo Redondo. Když jsem v týmu za hvězd, všechno se točí kolem vás a všichni na vás spoléhají, to někdy může být kontraproduktivní. Ten tlak je pak neunosný, zvlášt když vidíte, že sám na všechno prostě nemůžete stačit. Teď nechci urazit nikoho v Atlétiku, ale možná proto odtamtud  v létě odešel Fernando Torres. Teď je v Liverpoolu, hraje skvěle. Když jste součástí výborného mužstva, spostu věcí vám to ulehčí.

Přiznejte, kolikrát jste byl rozhodnutý z Realu přestoupit?

Párkrát určitě.

Kam jste měl v představách namířeno? 

Do Anglie. Premier League mě opravdu lákala. Jenže nakonec tady v Madridu vždycky převážilypozitivní věci a já si řekl, že zůstanu. Real mi toho dal hodně a já se pak vždy rozhodl že to klubu a fanouškům zkusím vrátit.

Na jaře a ještě v úvodu téhle sezony vás mnozí odepisovali. Jak se cítíte vy sám? 

Poslouchám tyhle řeči už tak sedm let. Nemáte jinou otázku?

Co říkáte kritikům, kteří tvrdí, že nemáte formu? 

 "Neposlouchám je, tak jim nemůžu odpovědět. Respektují mě soupeři a spoluhráči. To stačí. Na to jsem dřel těch třináct let v Realu."

To jste o sobě ani na chvilku nezapochyboval? Třeba právě na jaře, když Real ještě vedl trenér Capello?

V dnešní době si nemůžete udržet stabilní formu po celý rok. Někdy hrajete hůř, někdy ještě hůř a někdy totálně pod psa. Otázkou ale je, co to je špatný výkon. To musí posoudit odborník, trenér, spoluhráči. Pro novináře a fanoušky hraje útočník dobře, když dává goly. Pak stačí vyjít jeden zápas naprázdno, a hned jste mizerný a na odpis. A přitom hrajete to, co po vás trenér chce.

Spekulovalo se, že v létě hodláte ukonšit karieru. Opravdu jste o tom uvažoval? 

"Řekl bych, že mám před sebou ještě pár let. Co myslíte?

To musíte nejlépe vědět vy sám. 

Podívejte se, jak se o mně psalo a píše. Dříč na tréninku i v zápase, dbá na životosprávu, regeneraci a odpočinek, výhýbají se mu zranění. Takže to na pár let ještě vidím. Čtyři roky mě posílají do důchodu, čili další čtyři tady minimálně ješte budu.

Čtyři, to zní odvážně... 

Myslím, že jsem si vybudoval pozici, kdy o svém konci budu moci rozhodnou sám. A ten den tu ještě není. Právě teď je Real na cestě nahoru, tvoří se tu tým, který má obrovské možnosti. A já u toho chci být.

Občas se do vás někdo trefí a prohlásí, že hrajete kvůli penězům. 

Co na tohle říct?! Třeba si díky reklamním smlouvám vydělám víc než na hřišti. Co vy víte.

Jste marketinkově zajímavý, ale že vy vaše tvář byla na každém rohu, to zase ne. 

Protože jsem si nechal dobře poradit. Nejdu do všeho. Vybírám si. A vybírám si tak, abych časově neokrádal fotbal ani rodinu. Všichni přece známe sportovce, kteří kvůli reklamě zapoměli svoje zaměstnání.

Pořád si užíváte fotbal jako dřív? 

Určitě. Když jsem nedávno musel kvůli zranění strávit tři měsíce bez fotbalu, byl jsem úplně hotový. Fotbal je můj život. A když ho nehraju, tak se na něj aspoň dívám.

Tu a tam se dnes objeví hráči, o deset let mladší, kteří se netají tím, že fotbal je pro ně práce. Že to pro ně není otázka vášně a celoživotního zaujetí. Chápete to? 

Taky na podobné příklady občas v novinách narazím. Těžko říct, nechce se mi to posuchovat takhle nadálku. Pravda je, že některé věci jsou postavené jinak, než když jsem začínal já. Náš život, to byl jen fotbal. Věděli jsme všechno o každém mužstvu, studovali jsme soupisky, statistiky... Na druhou stranu musím uznat, že dnes je fotbalu kolem nás opravdu hodně, možná se ti mladší cítí přesyceni. A na konec fotbal je jaka každé jiné zaměstnání... někdo má to svoje radši víc, někdo míň.

Cítíte se opotřebovaný? Fyzicky či duševně? 

A proč bych měl? Hráči toho nechají buď kvůli zranění, jinak je fotbal fyzicky  neutahá. Horší je psychická opotřebovanost. Spousta hračů hraje dlouho po třicítce, protože jsou odolníduševně, nepřipouštějí si tlak. Já už toho zažil hodně, fotbal si na mě daň vybírá, ale zdaleka to nepřekročilo kritickou mez.

Jste celou dobu v Realu. Máte výhodu, že silný tlak tu vždy vykonpenzoval úspěch. Asi by bylo horší hrát v klubu, který neustále bojuje o záchranu. 

To je pravda jen do jisté míry. Nejhorší je hrát v klubu, kde panuje příšerná atmosféra, kde nefungují vztahy mezi hráči, ani mezi kabinou a vedením. To dokáže hráče zabít během jediné sezony. Já to naštěstí nepoznal, ale vím o čem mluvím. I když ani tady v Realu nebylo všechno růžové, hlavně když se nedařilo na hřišti.

Real si v poslední době si také prožil časy, kdy vlastně každý zápas byl boj o život? 

Ano, přesně tak. Nedokážete si představit, jaká je to v těchto chvílich vyhrát. O gó, brankou z penalty, ušouranou střelou, po nijak dobrém výkonu, ale přesto vyhrát. Zažil jsem hodně zápasů, kdy vyběhnout na trávník znamenalo dobrovolně podstoupit duševní a fyzickou tortutu.

Takže vaší starostí jako kapitán Realu je i to, aby v kabině vládla dobrá atmosféra? 

Taky. Ale jsou chvíle, kdy nejste nic platný.

Jaké? 

Nemá cenu to specifikovat. Kdo to se mnou v Realu zažil, ví, o čem mluvím.

V Realu jste zažil éru "Galacticos". drahých superhvězd, kterým to ale na trávníku moc nešlo.Co myslíte, prožívá Barcelona v současnosti to samé? Udělala stejnou chybu jako kdysi Real?

Mají to horší než před dvěma, třemi lety. Je to i tím, že soupeři mají jejich hru předčtenou. K tomu připočtěte i psychologický efekt toho, že vyhráli La Ligu i Ligy Mistrů. Dolehlo na ně uspokojení.

Přišel jste na to, proč vám jeden týden radí, abyste šel do důchou a druhý vás nutí reprezentačnímu kouči do týmu Španělska? 

To je taková hra, kterou vymysleli novináři. Nemá cenu se tím zaobírat.

Jste ikonou španělského fotbalu, a přesto nemáte místo v reprezentaci jisté. Jak s tím žijete? 

Tuhle problematiku byste měli probírat s reprezentačními trenéry. Já nevím, proč třeba teď nemám místo jisté a s nikým jsem o tom nemluvil. Kdykoli svaz zveřejní nominaci, hledám tam svoje jméno. Když tam je, fajn, když tam není, nic se neděje. Ale láka mě si zahrát na Evropském šampionátu.

Říká se přitom, že to chce kus osobní odvahy vynechat vás z reprezentace.  

To jsou takové hloupé řeči. Žádný trenér vás  nepovolá jen kvůli jmenu. Nikdo mě nevezme do reprezentace jen proto, že jsem Raúl. Chci říct jen jedno. Zatím mám na to odehrát celý zápas ve stoprocentním nasazením. Ale vím, že se blíží doba, kdy to bude poločas nebo jen část zápasu. Jsem na to připravený a nikdy se mnou v tomto ohledu nebudu mít problém.

Komentáře fanoušků

Zobrazit diskuzi (3 příspěvky) Zobrazování komentářů pod článkem a jejich přidávání je jen pro registrované!