KRONIKA BÍLÉHO BALETU (3): La Tercera – Zlatý hattrick pro Bílý balet
- Kronika Bilého baletu
- 16. května 2018
- 11 Komentářů
- redakce
Do třetího ročníku Poháru mistrů, který se odehrál v sezóně 1957/58, šel Real Madrid opět jako obhájce. Opět byl pasován do role hlavního favorita, ale konkurence byla opět těžká. Týmy z Anglie, Itálie nebo Maďarska byly připraveny Los Blancos o panování nad fotbalovou Evropou připravit.
Ve třetím ročníku PMEZ mělo Španělsko opět dva zástupce. Protože Real Madrid byl vítězem Poháru mistrů i La Ligy, získala místenku mezi evropskou elitou i Sevilla, která se v lize umístila na druhé příčce.
Opět došlo k rozšíření o další země. Nově o titul evropských šampionů usilovali mistři Irska, Severního Irska a Východního Německa. Stala se i kuriozita. UEFA počítala s účastí tureckého Besiktase, ale místní federace nestihla istanbulský tým včas zaregistrovat.
Los předkola se opět řídil stejným systémem, jako v předchozím ročníku, tedy dle regionů, přičemž některé týmy losem obdržely automatický postup. Vítězem této zvláštní loterie byla například i Dukla Praha, mistr Československa ze sezóny 1956/57. Jackpot měl opět i Real Madrid, který jakožto vítěz automaticky postoupil do hlavní fáze.
V sestavě Los Blancos nenastaly žádné změny. Osu týmu stále tvořil brankář Alonso, obránce Lesmes a hlavně útočníci Alfredo Di Stéfano, Rial nebo Gento. Významnější rošáda nastala pouze na pozici trenéra, kdy Villalongu nahradil Argentinec Luis Carniglia.
Cesta za La Tercerou
Odvolání Villalongy bylo z dnešního pohledu těžko pochopitelné, Santiago Bernabéu ale toužil po zisku treblu. Real Madrid sice zvítězil v PMEZ i La Lize, ve finále Copa del Generalísimo ale utrpěl potupnou porážku od Barcelony ve výši 1:6. Don Santiago byl štědrý, ale zároveň tvrdý. Zostuzení jeho Bílého baletu bylo příliš. A před Carnigliou byl úkol jasný – získat trebl.
Prvním kolem Los Blancos prošli jako nůž máslem. Za soupeře měli belgické Antverpy. Nejprve se hrálo v Belgii, a podle dobových zpráv bylo evidentní, že Real hrál jen na půl plynu. Po čtvrthodině vedl díky brance Di Stéfana. Když domácí v 58. minutě vyrovnali, Bílý balet zabral a o tři minuty později vrátil vedení na stranu hostů opět Di Stéfano.
Odveta pak byl jeden velký koncert hráčů v bílém. Blonďatý šíp se sice gólově neprosadil, nahradili jej ale všichni čtyři kolegové v útoku. Za záda brankáře Coremanse se trefili Kopa, Gento, Marsal a hned třikrát Héctor Rial. Los Blanos zvítězili 6:0, celkově pak 8:1 a postoupili do čtvrtfinále.
To opět nabídlo něco nového. Soupeřem Realu Madrid totiž byla Sevilla, a poprvé se tak střetly týmy z jedné země. Úvodní zápas na Bernabéu ale vůbec nevypadal na to, že by proti sobě hrál první a druhý tým La Ligy z předešlého ročníku.
Dění na hřišti chvílemi připomínalo boxerský ring. Sevillistas přijeli do Madridu s taktikou, která měla hráče Realu bolet a to doslova. Hráči Bílého baletu se ale dokázali přizpůsobit, a opláceli stejnou mincí. A tak není divu, že oba týmy hned ze startu druhého poločasu přišly o vyloučené hráče. Do sprch se předčasně poroučeli Campanal a Marsal, kteří si začali své spory vyřizovat ručně.
Pokud jde o branky, ty padaly jen za záda bezmocného brankáře Rojiblancos. Busto lovil míč ze sítě celkem osmkrát, přičemž exceloval hlavně Alfredo Di Stéfano, který se postaral o polovinu branek. Dvě vstřelil Kopa a po jedné Gento s Masralem.
Odveta na Estadio de Nervión byla již pouhou formalitou, k čemuž oba týmy také tak přistoupily. Carniglia nechal odpočívat Di Stéfana, Genta či Riala. Zápas skončil remízou 2:2. Na dvoubrankové vedení domácích po prvním poločase zareagoval dvěma brankami Perada.
V semifinále čekal na reprezentanty frankistického Španělska opět po čase výlet do komunistické části Evropy. Dalším vyzyvatelem byl maďarský Vasas Budapešť. Real potvrdil svoji dominanci na Bernabéu, a v úvodním utkání zvítězil 4:0. Hattrickem se opět blýskl Di Stéfano, o čtvrtou branku se postaral Maral.
Bernabéu byl spokojený, Carniglia byl spokojený a i hráči zřejmě do Budapešti odcestovali s pocitem sebeuspokojení. Blonďatý šíp i jeho kolegové tentokrát do proslulého Bílého baletu měli daleko. Vasas zvítězil 2:0, což sice znamenalo postup Realu, pro Los Blancos šlo ale o varování, že nejsou neporazitelní. V Budapešti se hráči Los Blancos seznámili s elektronickou tabulí, ukazující skóre.
Další semifinálovou dvojici tvořil Manchester United a AC Milán. Anglický tým byl pasován do role spolufavorita celé soutěže a po roce toužil po odvetě proti Realu Madrid. Ambice Rudých ďáblů ale vzaly za své po tragické nehodě jejich týmu.
Po návratu z Bělehradu, kde proti Crvene zvezdě uhráli Bobby Charlton a spol postupovou remízu 3:3 totiž letadlo Manchesteru mělo nehodu v Mnichově, kde mělo mezipřistání kvůli doplnění paliva. V mlze přejelo ze startovací dráhy a explodovalo. Zemřelo 8 hráčů United – čest jejich památce.
Šlo o těžkou ztrátu, Manchester ale přesto chtěl soutěž dohrát. Milánské AC sice na Old Trafford dokázal porazit 2:1, na San Siru ale dominovali domácí, kteří se po výhře 4:0 stali třetím vyzyvatelem Realu Madrid v souboji o Pohár mistrů.
Obrat proti Milánu
Finále se tentokrát hrálo na bruselském Heysel stadionu zrovna v době, kdy se konala světová výstava Expo 58, při níž bylo odhaleno proslulé Atomium. AC Milán byl mnohem tvrdší oříšek, než před rokem Fiorentina. Tento italský tým, v jehož dresu nastoupil legendární Cesare Maldini, se nespoléhal jen na defenzivu.
V utkání dokonce dvakrát vedl. Nejprve od 59. minuty po brance Pepeho, na kterou po čtvrt hodině dokázal zareagovat Di Stéfano. O tři minuty později vrátil vedení na stranu Milána Ernesto Grillo. Odpověď Bílého baletu na sebe nenechala dlouho čekat. Za dvě minuty srovnal Rial. V prodloužení rozhodl o výhře Realu v poměru 3:2 Paco Gento.
Real Madrid v roce 1958 získal zlatý hattrick. Potřetí zvítězil v Poháru mistrů a o jeho dominanci fotbalové Evropě nebylo žádných pochybností. Vždyť za něj nastupovali ti nejlepší hráči, jak ostatně po finále poznamenal anglický Daily Express: „Di Stéfano je nejlepší hráč na světě, a Gento, ten je nejrychlejším a nejnebezpečnějším pravým křídlem v Evropě.“ S deseti vstřelenými brankami se Di Stéfano stal nejlepším střelcem soutěže.
Bílý balet získal Terceru, ale Bernabéův sen se opět nenaplnil. Ve finále Copa del Generalisimo totiž Real Madrid podlehl Bilbau 2:0, a treblu se nedočkal. Čeká na něj dodnes…
PMEZ, finále28. 5. 1958 (17:30) |
 |
2 |
: |
0 |
|
Real Madrid |
AC Milán |
Stadion:
Heysel, Brusel
Rozhodčí:
Albert Alsteen (Belgie)
Statistiky |
| Di Stéfano | 74. | Góly | 59. | Schiaffino |
| Rial | 79. | 77. | Grillo | |
| Gento | 107. |
Sestavy |
Real Madrid
Trenér: Luis Carniglia
AC Milán
Trenér: Giuseppe Viani
Další informace o španělském fotbale |
 |
Novinky nejen o španělském fotbale, sleduj na ŠpanělskýFotbal.cz. |
11 Komentářů
Tie návraty do minulosti sú zaujímavé a poučné zároveň,lebo neprajníci a veční pochybovači vždy nájdu dôvod na spochybňovanie čohokoľvek a koho koľvek spätého s históriou Real-u Madrid CF len z pochybného dôvodu existencie režimu, na ktorý nemohol mať Real ako klub žiadny vplyv, ako nemá vplyv geniálna hokejová reprezentácia Ruska vplyv na režimy,v ktorých vítazila na plnej čiare nad výbermi NHL,alebo úžasní boxeristi Kuby na režim Fidela Castra a pod.
– P.S. 1 z uvedeného dôvodu mi veľmi vadí "podprahová" formulácia- …"na reprezentanty frankistického Španělska…"
– P.S. 2 režim diktátora Franca zachránil po skončení 2. svetovej vojny Španielsko od komunistického marazmu,ktorý im reálne hrozil a proti ktorému vyslali "internacinálnu" pomoc komunistické režimy sovietskeho bloku…to len na okraj mládeži,lebo realita boli histoŕické okolnosti,ktoré boli a sú deformované okrem iného aj katalánskou propagandou dodnes… *cool*
Interbrigády, organizované SSSR a dobrovolníky z dalších zemí, mj. ČSR, byly do Španělska vyslány během občanské války v letech 1936 – 1939, takže bych si dovolil tu tvoji realitu trochu poupravit, neboť tak bylo před 2. světovou válkou, nikoliv po ní; na stranu druhou, Franco byl podpořen nacistickým Německem a fašistickou Itálií, takže v tomto ohledu je to myslím 50/50
Na „už třetí“ stranu se Španělsko odmítlo zúčastit 2. světový války, bylo neutrální a tak trochu se stavilo na obě strany, kdy podporovalo jak nacisty, tak Francii s Anglií. Byly organizovány přechody hranic, kdy byla Francie okupována a Francouzi (a ostatní) mohli utéct do Anglie
…máš pravdu, že hlavné obdobie "interbrigád" bolo ešte v období pred 2.svetovou vojnou. Ja som chcel vyjadriť myšlienku Francovho odporu proti komunizmu, čo zachránilo španielov od marazmu,ktorý zničil aj našu spoločnú krajinu…btw po smrti Franca sa aj na jeho výslovné prianie krajina vrátila k systému konštitučnej monarchie,ktorá je zrejme jedinou zárukou pred šialenými separastickými tendenciami kataláncov,baskov a iných moderných autonomistov,ktorí paradoxne presadzujú fašizoidné propagandistické myšlienky a ohlupujú jednoduchých občanov túžiacich po pokoji a stabilite len a len v záujme vlastných separatistických politických ambícií *cool*
Za "posledne" akykolvek rezim jedneho smeru je zly. Najlepsi je ten, kde si kazdy slobodne zvoli "svoj" ale respektuje ine, vtedy sa najde zlata stredna cesta. Ale to je len utopia.
hlavne vpodmienkach vojny je zmyslanie ludi asi o dost ine. vtedy to bolo bud s nemeckom alebo proti nemu. spanieli asi nemohli len tak ziskat status ako maju historicky svajciari, ze su neutralni, tak "hrali na obe strany, aby prezili.
ale nech sa o tom natahuju historici.
vyborny opat clanok *cool*
Opět super článek, tyhle výlety do minulosti nemají chybu *thumb*
Ty články čtu s takovým zaujetím,že jse vždy přistihnu jak fandím a musím se upozorniť "V klidu,vždyť jsme už vyhráli" A děkuji, že nejsem fans Barcy.Vždyť už by jsme byly téměř u konce,takhle Nás ještě spousta článků čeká *lol* diky za poutavé čtení
*lol**lol**lol*
Parádní články. Velkej *thumb*.
pročítat si takhle uspěšnou minulost realu je super.