KRONIKA BÍLÉHO BALETU (3): La Tercera - Zlatý hattrick pro Bílý balet

Čas 16. 05. 2018, 17:45 | Autor Laša
Triumfální jízda Madridem po zisku Tercery
Triumfální jízda Madridem po zisku Tercery

Do třetího ročníku Poháru mistrů, který se odehrál v sezóně 1957/58, šel Real Madrid opět jako obhájce. Opět byl pasován do role hlavního favorita, ale konkurence byla opět těžká. Týmy z Anglie, Itálie nebo Maďarska byly připraveny Los Blancos o panování nad fotbalovou Evropou připravit.

Ve třetím ročníku PMEZ mělo Španělsko opět dva zástupce. Protože Real Madrid byl vítězem Poháru mistrů i La Ligy, získala místenku mezi evropskou elitou i Sevilla, která se v lize umístila na druhé příčce.

Opět došlo k rozšíření o další země. Nově o titul evropských šampionů usilovali mistři Irska, Severního Irska a Východního Německa. Stala se i kuriozita. UEFA počítala s účastí tureckého Besiktase, ale místní federace nestihla istanbulský tým včas zaregistrovat.

Los předkola se opět řídil stejným systémem, jako v předchozím ročníku, tedy dle regionů, přičemž některé týmy losem obdržely automatický postup. Vítězem této zvláštní loterie byla například i Dukla Praha, mistr Československa ze sezóny 1956/57. Jackpot měl opět i Real Madrid, který jakožto vítěz automaticky postoupil do hlavní fáze.

V sestavě Los Blancos nenastaly žádné změny. Osu týmu stále tvořil brankář Alonso, obránce Lesmes a hlavně útočníci Alfredo Di Stéfano, Rial nebo Gento. Významnější rošáda nastala pouze na pozici trenéra, kdy Villalongu nahradil Argentinec Luis Carniglia.

Cesta za La Tercerou

Odvolání Villalongy bylo z dnešního pohledu těžko pochopitelné, Santiago Bernabéu ale toužil po zisku treblu. Real Madrid sice zvítězil v PMEZ i La Lize, ve finále Copa del Generalísimo ale utrpěl potupnou porážku od Barcelony ve výši 1:6. Don Santiago byl štědrý, ale zároveň tvrdý. Zostuzení jeho Bílého baletu bylo příliš. A před Carnigliou byl úkol jasný – získat trebl.

Prvním kolem Los Blancos prošli jako nůž máslem. Za soupeře měli belgické Antverpy. Nejprve se hrálo v Belgii, a podle dobových zpráv bylo evidentní, že Real hrál jen na půl plynu. Po čtvrthodině vedl díky brance Di Stéfana. Když domácí v 58. minutě vyrovnali, Bílý balet zabral a o tři minuty později vrátil vedení na stranu hostů opět Di Stéfano.

momentka

Odveta pak byl jeden velký koncert hráčů v bílém. Blonďatý šíp se sice gólově neprosadil, nahradili jej ale všichni čtyři kolegové v útoku. Za záda brankáře Coremanse se trefili Kopa, Gento, Marsal a hned třikrát Héctor Rial. Los Blanos zvítězili 6:0, celkově pak 8:1 a postoupili do čtvrtfinále.

To opět nabídlo něco nového. Soupeřem Realu Madrid totiž byla Sevilla, a poprvé se tak střetly týmy z jedné země. Úvodní zápas na Bernabéu ale vůbec nevypadal na to, že by proti sobě hrál první a druhý tým La Ligy z předešlého ročníku.

Dění na hřišti chvílemi připomínalo boxerský ring. Sevillistas přijeli do Madridu s taktikou, která měla hráče Realu bolet a to doslova. Hráči Bílého baletu se ale dokázali přizpůsobit, a opláceli stejnou mincí. A tak není divu, že oba týmy hned ze startu druhého poločasu přišly o vyloučené hráče. Do sprch se předčasně poroučeli Campanal a Marsal, kteří si začali své spory vyřizovat ručně.

Pokud jde o branky, ty padaly jen za záda bezmocného brankáře Rojiblancos. Busto lovil míč ze sítě celkem osmkrát, přičemž exceloval hlavně Alfredo Di Stéfano, který se postaral o polovinu branek. Dvě vstřelil Kopa a po jedné Gento s Masralem.

Odveta na Estadio de Nervión byla již pouhou formalitou, k čemuž oba týmy také tak přistoupily. Carniglia nechal odpočívat Di Stéfana, Genta či Riala. Zápas skončil remízou 2:2. Na dvoubrankové vedení domácích po prvním poločase zareagoval dvěma brankami Perada.

V semifinále čekal na reprezentanty frankistického Španělska opět po čase výlet do komunistické části Evropy. Dalším vyzyvatelem byl maďarský Vasas Budapešť. Real potvrdil svoji dominanci na Bernabéu, a v úvodním utkání zvítězil 4:0. Hattrickem se opět blýskl Di Stéfano, o čtvrtou branku se postaral Maral.

Bernabéu byl spokojený, Carniglia byl spokojený a i hráči zřejmě do Budapešti odcestovali s pocitem sebeuspokojení. Blonďatý šíp i jeho kolegové tentokrát do proslulého Bílého baletu měli daleko. Vasas zvítězil 2:0, což sice znamenalo postup Realu, pro Los Blancos šlo ale o varování, že nejsou neporazitelní. V Budapešti se hráči Los Blancos seznámili s elektronickou tabulí, ukazující skóre.

foto

Další semifinálovou dvojici tvořil Manchester United a AC Milán. Anglický tým byl pasován do role spolufavorita  celé soutěže a po roce toužil po odvetě proti Realu Madrid. Ambice Rudých ďáblů ale vzaly za své po tragické nehodě jejich týmu.

Po návratu z Bělehradu, kde proti Crvene zvezdě uhráli Bobby Charlton a spol postupovou remízu 3:3 totiž letadlo Manchesteru mělo nehodu v Mnichově, kde mělo mezipřistání kvůli doplnění paliva. V mlze přejelo ze startovací dráhy a explodovalo. Zemřelo 8 hráčů United - čest jejich památce.

Šlo o těžkou ztrátu, Manchester ale přesto chtěl soutěž dohrát. Milánské AC sice na Old Trafford dokázal porazit 2:1, na San Siru ale dominovali domácí, kteří se po výhře 4:0 stali třetím vyzyvatelem Realu Madrid v souboji o Pohár mistrů.

Obrat proti Milánu

Finále se tentokrát hrálo na bruselském Heysel stadionu zrovna v době, kdy se konala světová výstava Expo 58, při níž bylo odhaleno proslulé Atomium. AC Milán byl mnohem tvrdší oříšek, než před rokem Fiorentina. Tento italský tým, v jehož dresu nastoupil legendární Cesare Maldini, se nespoléhal jen na defenzivu. 

V utkání dokonce dvakrát vedl. Nejprve od 59. minuty po brance Pepeho, na kterou po čtvrt hodině dokázal zareagovat Di Stéfano. O tři minuty později vrátil vedení na stranu Milána Ernesto Grillo. Odpověď Bílého baletu na sebe nenechala dlouho čekat. Za dvě minuty srovnal Rial. V prodloužení rozhodl o výhře Realu v poměru 3:2 Paco Gento.

Real Madrid v roce 1958 získal zlatý hattrick. Potřetí zvítězil v Poháru mistrů a o jeho dominanci fotbalové Evropě nebylo žádných pochybností. Vždyť za něj nastupovali ti nejlepší hráči, jak ostatně po finále poznamenal anglický Daily Express: „Di Stéfano je nejlepší hráč na světě, a Gento, ten je nejrychlejším a nejnebezpečnějším pravým křídlem v Evropě.“ S deseti vstřelenými brankami se Di Stéfano stal nejlepším střelcem soutěže.

Bílý balet získal Terceru, ale Bernabéův sen se opět nenaplnil. Ve finále Copa del Generalisimo totiž Real Madrid podlehl Bilbau 2:0, a treblu se nedočkal. Čeká na něj dodnes…

PMEZ, finále

28. 5. 1958 (17:30)

Logo

2

:

0

Real Madrid

AC Milán

Stadion:
Heysel, Brusel

Rozhodčí:
Albert Alsteen (Belgie)

Statistiky

Di Stéfano 74. Góly 59. Schiaffino
Rial 79. 77. Grillo
Gento 107.

Sestavy

Logo
Real Madrid

Alonso
Atienza - Santamaría - Lesmes
Santisteban - Zárraga
Kopa - Joseíto - Rial - Gento
Di Stéfano 

Trenér: Luis Carniglia


AC Milán

Soldan
Fontana - Maldini - Beraldo
Bergamaschi - Radice
Danova - Liedholm - Schaffino - Cucchiaroni
Grillo

Trenér: Giuseppe Viani

 

Další informace o španělském fotbale

Španělskýfotbal.cz Novinky nejen o španělském fotbale, sleduj na ŠpanělskýFotbal.cz.
 
blank
 
blank

Komentáře fanoušků

Zobrazit diskuzi (11 příspěvků) Zobrazování komentářů pod článkem a jejich přidávání je jen pro registrované!