El Clásico

El Clásico. Největší zápas ve Španělsku, není žádného lepšího, klasičtějšího a vzrušujícího. Během těchto zápasů se v historii stalo mnoho, není to jen boj Realu s Barcelonou o tři body, ale i souboj madridské hrdosti s katalánským patriotismem. Barcelona vs. Madrid, nic jiného není během zápasů ve Španělsku důležitější.

Od prvních dnů existence španělského fotbalu se stalo soupeření dvou regionů, Kastilie a Katalánska, fenoménem, který přetrvává dodnes. Oba regiony mají rozdílné tradice a kulturu a během dlouhého století už nejde jen o sportovní klání, ale o věc přesvědčení a názoru, které rozdělují celé Španělsko na dva nesmiřitelné tábory.

Madrid je hlavní město Španělska, což Barcelona nemůže překousnout a pro některé je to také symbol éry generála Franca. Každý ví, že byl tento generál tvrdý diktátor, který byl jednoznačně pravicový, zatímco v Barceloně šlo o úplně něco jiné, o pravý opak. Celé Katalánsko jako kdyby nebylo někdy součástí Španělska, vše je zde jiné, prakticky každý člověk má k Madridu, a především k Realu, nepřátelský vztah.

Za doby totality ve Španělsku byla FC Barcelona více než jen klub (més que un club - heslo Barcelony) pro Katalánce, byl to prostředek, jak mírumilovně vyjádřit svůj názor, i když na hřišti to někdy mělo k mírumilovnosti daleko. A právě proto je pro mnoho Španělů, a hlavně Katalánců, Real Madrid jen klub, který dostal na vrchol právě Genralisimo Franco. Nicméně, během občanské války trpěly lidé na obou stranách barikády, na naší hlavně Josep Sunyol a Rafael Sánchez Guerra.

Rivalita stoupla v 50-tých a 60-tých letech, kdy Real zažil své nejúspěšnější období, vše však odstartoval sporný příchod Alfreda di Stéfana. Navíc, ve dvou ročnících PMEZ se potkaly oba kluby, nejprve dominoval Real, o rok později se karty obrtily.

Příběhy hráčů, kteří hráli za oba kluby, jsou dlouhé. V letech 80. se nejvíce mluvilo v této spojitosti o našem bývalém kouči Berndu Schusterovi. V dalším desetiletí to byl Michael Laudrup a z poslední doby stačí zmínit jméno Luise Figa a mnohým z nás nabíhá ještě nyní husí kůže z chování některých radikálních fanoušků FC Barcelona. Zápasy století odehrály oba týmy v semifinále Ligy mistrů 2002, kdy Real postoupil a nakonec celou soutěž vyhrál.

Podle veřejných průzkumů se k Realu Madrid hlásí kolem 33% španělských obyvatel, zatímco Barcu miluje necelých 27%. Dalším týmem v pořadí je Valencie CF s pouze 5,3% podpory.

Zápasy (jde pouze o ligové zápasy, nejvyšší výhra vůbec - Real Madrid 11-1 FC Barcelona, Copa del Rey 1943)

Hráči nastupující za oba kluby
Kromě přestupu Luise Enriqueho z Realu do Barcy a Luise Figa z Barelony do Madridu se prakticky všechny podobné přesuny obešly bez nějakých vážnějších kontroverzí. Ricardo Zamora, Josep Samitier, Bernd Schuster, Michael Laudrup a Ronaldo jsou jedni z mnoha, kteří hráli za oba znepřátelené kluby.

• Alfonso Albéniz (z Barçy do Madridu) (1902)
• Luciano Liz Raga (z Madrid do Barçy) (1905)
• Charles Wallace (z Barçy do Madridu) (1906)
• José Quirante (z Barçy do Madridu) (1906)
• Alfonso Albéniz (z Barçy do Madridu) (1911)
• Arsenio Comamala (z Barçy do Madridu) (1911)
• W. Rozitsky (z Barçy do Madridu) (1913)
• Ricardo Zamora (z Barçy přes Espanyol do Madridu) (1930)
• Josep Samitier (z Barçy do Madridu) (1932)
• Hilario Juan Marrero Pérez (z Madridu přes Valencii do Barçy) (1939)
• Alfonso Navarro (z Barçy do Madridu) (1950)
• Justo Tejada (z Barçy do Madridu) (1961)
• Jesús Pereda (z Madridu přes Real Valladolid a Sevillu do Barçy) (1961)
• Evaristo de Macedo (z Barçy do Madridu) (1962)
• Fernand Goyvaerts (z Barçy do Madridu) (1965)
• Lucien Muller (z Madridu do Barçy) (1965)
• Lorenzo Amador (z Madridu přes Hércules CF do Barçy) (1980)
• Bernd Schuster (z Barçy do Madridu) (1988)
• Luis Milla (z Barçy do Madridu) (1990)
• Gheorghe Hagi (z Madridu přes Brescii do Barçy) (1991)
• Fernando ”Nando” Muñoz (z Barçy do Madridu) (1992)
• Julen Lopetegui (z Madridu přes CD Logroñés do Barçy) (1994)
• Michael Laudrup (z Barçy do Madridu) (1994)
• Robert Prosinecki (z Madridu přes Real Oviedo do Barçy) (1995)
• Miquel Soler (z Barçy přes Sevillu do Madridu) (1995)
• Luis Enrique (z Madridu do Barçy) (1996)
• Daniel García Lara (z Madridu přes Real Mallorca do Barçy) (1999)
• Luís Figo (z Barçy do Madridu) (2000)
• Albert Celades (z Barçy přes Celtu Vigo do Madridd) (2000)
• Alfonso Pérez (z Madridu přes Real Betis do Barçy) (2000)
• Jordi López (z Barçy B do Madridu B) (2002)
• Ronaldo (z Barçy přes Inter Milán do Madridu) (2002)
• Roberto Trashorras Gayoso (z Barçy B do Madridu B) (2003)
• Samuel Eto'o (z Madridu přes Real Mallorca do Barçy) (2004)
• Jeffrey Hoogervorst (z Madridu B do Barçy B) (2006)
• Thaer Bawab (z Madridu B do Barçy B) (2007)
• Javier Saviola (z Barçy do Madridu) (2007)