El Gato & Peči: report z Madridu

Čas 08. 06. 2010, 16:28 | Autor El Gato SVM | ZdrojEl Gato, Peči
Peči a El Gato na Santiago Bernabéu
Peči a El Gato na Santiago Bernabéu

Na konci letních prázdnin 2009 to byl jenom mírně „šílený“ nápad, postupně se šance zvětšovaly, zmenšovaly, zájemci přibývali, ubývali, až jsme se nakonec jen dva rozhodli, že si splníme sen... Letěli jsme tedy na zápas Realu Madrid. Zde je náš report z utkání proti Osasuně a fotografie.

29.04. Čtvrtek - Cesta do Madridu, první návštěva stadionu

Můj den začal tím, že jsem šel v jednu hodinu v noci spát a ve tři vstával. Na poslední chvíli jsem si začal balit věci a nakonec mi nezbylo nic jiného než na autobusové nádraží jet taxíkem. Peči musel vstávat ještě dřív, protože už ve 3:00 mu autobus odjížděl ze Zlína. Autobusem do Brna jsem se dostal takřka na poslední chvíli a během cesty busem se Student Agency se mi chtělo spát a sedačky mi možná díky tomu přišly velmi nepohodlné.

Na autobus na Ruzyň jsme si počkali půl hodiny a poté vyrazili směr letiště. Na letišti jsme chvíli hledali kdy a kam máme jít, tak jsme se zeptali na informacích, kde už nám poradili, chvíli jsme počkali a pak jsme si šli pro letenky.

Odbavení byla docela sranda. Peči vytahoval z kapes stále další a další věci nutné ke kontrole. Ale nikomu nikdo nic nezabavil a vše bylo v pohodě, ani rozměry batohů nějak přesně nekontrolovali, jen tak podle oka jestli to není moc velké. K letadlu jsme jeli autobusem. To nás oba s Pečim překvapilo. Po dlouhém čekání se konečně letadlo rozjelo po runwayi. Ani já a ani Peči jsme doposud neletěli a tak jsme se nemohli dočkat odletu.

Ani jsme si neuprdli a pod námi Alpy...Po hodině letu se mi podařilo usnout.

Přistání v Madridu proběhlo v pořádku. Stejně tak se nám podařilo dostat na metro a tam si koupit lístek na celou dobu pobytu v Madridu.

Metrem č.8 jsme jeli na konečnou a odtud jsme pěšky zamířili k prvnímu cíly našeho výletu do hl. města Španělska. Myslím, že spousta z vás uhodne kam mířily naše kroky. Po 5 minutách klidné chůze rušnou ulicí na nás mezi stromy vykoukl stadión Santiaga Bernabéua.

Bernabeu poprvé 

Rozhodli jsme se jej obejít a prohlédnout si jej ze všech stran. Z opačné strany než z které jsme přišli jsme uviděli fanshop Realu Madrid. Nějakou dobu jsme tam strávili. Ceny byly trošku jinačí než by jsme si přáli... :-( a tam jsme zjistili, že na stadióně se prodávají lístky jen v den zápasu. Takže v neděli v deset hodin ráno, kdy začíná prodej lístků, tam s Pečim dávno musíme být. Nasedli jsme tedy na metro a pokračovali na cestě k ubytování, už jsme byli trochu unavení a když jsme vystoupili na zastávce Sierra de Guadalupe, nějaké ty 2 kilometry pěší chůzí nám přišly docela dlouhé. Hostel jsme nakonec našli a po Pečiho anglickém rozhovoru na recepci jsme si ještě zaplatily 5 snídaní a šli jsme se ubytovat. Pokoj byl strohý, což se ale za konečnou cenu pro oba kolem 200€ dalo čekat, ale pokoj aspoň byl čistý. Nachvilku jsme si odpočinuli. Peči se zašel na recepci zeptat, kde se poblíž dá koupit něco k jídlu, obchod je prý na cestě k zastávce metra, kam jezdí každých pár minut autobusy. Tak jsme tedy vyrazili, když jsme na zastávce vešli do autobusu, něco na nás zavolal řidič, uvědomili jsme si, že i když už jsme si lístek poprvé orazili, musíme ho cvaknout pokaždé, když jsme vystupovali tak nás ještě řidič zastavil a ptal se jestli chceme jet až k metru, což jsme nechtěli, ochota řidiče nás ale docela mile překvapila (jak jsme pozděj zjistili, možná byl jen výjimkou, protože když jsme o další den šli z Valdebebas, řidič nás jaksi ignoroval a jel si vesele dál, i když jsme stáli na zastávce). Šli jsme tedy nakoupit nějaké bagety, já jsem si k tomu koupil sýr, Peči salám. Ještě jsme koupili flašku vína a colu, když jsme se vraceli z obchodu, sedli jsme v jednom menším parku na lavičku a dali jsme si naší koupenou „večeři“ a k tomu to víno s colou, samozřejmě jsme si v obchodě neuvědomili, že flašku nemáme jak otevřít, takže jsme museli zaimprovizovat, nakonec se ale podařilo.

 

30.04. Pátek - Valdebebas a památky

Ráno jsme vstávali v deset. Snídaně se podávají do 10:30 a na ní nás čekalo půl bagety, malé máslo, marmeláda, hruška, bílý jogurt, kousek buchty a horké mléko nebo kakao. Docela jsme se najedli a šli vytrávit snídani na pokoj. Net nás mile překvapil. Na hodinu zdarma. Jeho rychlost byla omračující - v mžiku jsme se vrátili do roku 1984 ...

Kolem jedné hodiny za příjemného počasí jsme vyrazili z hotelu do Valdebebas. Spočítali jsme 32 zastávek metrem č.1 a 4., a když k tomu přidáme 5 zastávek autobusem z hotelu na metro vyjde nám ohromující číslo.

Zapnuli jsme GPS a vyrazili. A ušli jsme mnoho a mnoho km. Park ve Valdedebas byl opravovaný a tak každý vchod byl oplocen. Ušli jsme opravdu hodně km abychom se k Cuidad Depertiva dostali. A až se nám to povedlo, zjistili jsme že je celý komplex zavřený. Otevřený bude v sobotu a vstupné bude 2€. A tak jsme se tedy vrátili po silnici bez chodníku, už opravdu unavení.

Ciudad DeportivaVrátili jsme se do centra, ve kterém jsme se chtěli podívat na mrakodrapy, které jsme viděli z Valdedebas. Po vystoupení z metra jsme šli do Carefouru koupit si něco k jídlu. O kousek dál stál McDonald s cenama, které nebyly zrovna lidové. Malé hranolky za 1,60€ nebo průměrná cena za nějaké hamburgery zhruba 5,00€ nám přišlo jako docela drahé a tak jsme se spokojili s nákupem z Carefouru.

Vyrazili jsme pěšky na sever po ulici Calle de Bravo Murillo směrem k mrakodrapům. Během cesty jsme poslouchali neustálé troubení nedočkavých řidičů. Šli jsme pěknou ulicí lemovanou lavičkami a stánky s losy až k neobvyklým budovám Banca Realia. Po cestě jsme narazili na kluka v dresu Interu. Na Pečiho v dresu Realu hodil ztěží popsatelný uškleb. Zřejmě očekával nějaký druh poděkování za vyřazení Barcelony.

Dorazili jsme k ulici Paseo de Castellana a náměstí Plaza de Castilla, kde jsme udělali pár fotek dvou mrakodrapů banky Realia, mrakodrapu v pozadí a opačné strany ulice vedoucí k ESB.

Další plánovanou zastávkou bylo Plaza de Cibeles. Překvapila nás velikost sochy uprostřed křižovatky. Na fotkách s Raulem působí poněkud mohutnějším dojmem. V těsném okolí fontány je řada turistů, kteří se u této sochy fotí. Pár turistů nás požádalo, aby jsme je vyfotili, udělali jsme a „na oplátku“ se zeptali jich, jestli nás taky nevyfotí, souhlasili a v okamžiku, kdy Peči předal turistovi svůj foťák, odešly mu v rukou ve foťáku baterky :-)

Z tohoto kultovního místa všech Madridistas jsme zamířili do Parku Retiro. Ten je to opravdu velký a pěkný, projít ho chvíli zabere, kolem „hlavní“ cesty je velké jezero(na kterém trénovali pravděpodobně nějací veslaři) a za ním palác, popravdě, ani jsme nevěděli a nevíme jaký palác to je. Nachvíli jsem si v parku sedli na lavičku a udělali pár fotek, jak jsme tam tak seděli, tak šel kolem další fanoušek Interu, který nás pozdravil nám známým „Hala Madrid“, Zachvíli jsme se zvedli a pokračovali, jak jsme šli parkem dál, tak lidí ubývalo a ubývalo, všichni šli jen směrem ven a v protisměru nikdo, park tedy na noc nejspíš zavírají. Po parku jsme se již zase vydali na cestu zpět na ubytovnu.
 

CibelesBanca Realia

 

01.05. Sobota - Prohlídka Santiaga Bernabéua

Ráno jsme zevlovali. Vstali opět v deset a po snídani zašli na net. Během surfování na Real-Madrid.cz se objevila policie, která řešila jakýsi konflikt, ve kterém byli zapleteni 2 cizinci, z nichž jeden byl zřejmě hluchoněmý. Takže jejich diskuze se sedmi policisty vypadala tak trochu komicky. Obzvlášť ta část, ve které ten němý ukazoval policistům jaké kolínko dostal. Pak jsme trávili nějaký čas na pokoji a venku na lavičce.

Krátce po druhé hodině jsme vyrazili vstříc Santiagu Bernabéu. Na cestě k prohlídce stadiónu nás opět čekaly 4 zastávky autobusem a 25 metrem. Po příjezdu ke stadionu se nám začala nabízet řada prodejců lístků. Jeden z nich nám nabízel 2 lístky v hodnotě 45€ za neuvěřitelných 400 €. Po chvíli slevil na 200 . Po dalším odmítnutí jej zajímala částka, kterou bychom mu byli ochotní dát, ale to už jsme se s ním odmítli bavit. I když ještě nemáme koupené lístky, museli bychom být z Marsu abychom je koupili.

Překupníky jsme tedy ignorovali a vyčkali jsme si řadu na prohlídku, vzhledem k tomu, že byl víkend, tak byla 3x delší než v pátek nebo ve čtvrtek. Po vstupu nám zkontrolovali batoh, jestli tam neneseme něco nebezpečného, vše v pohodě, tak jsme vlezli do výtahu, který nás vyvezl nahoru zhruba doprostřed stadionu, až úplně nahoře jsme nebyli. Na začátku byla jen taková „galerie“, po které následovala možnost nechat se vyfotit s oblíbeným hráčem, vše fungovalo tak, že jste si stoupli před zelené plátno do určité pozice, cvakl foťák, ze kterého fotka směřovala hned do PC do photoshopu, kde vám „ořezali“ tělo a přilepili ho na fotku hráče na stadionu, já jsem se vyfotil se Sergiem Ramosem, Peči s Raúlem, předtím jsme si ještě říkali, že by jsme si tak ze srandy řekli o fotku s Davidem Villou :).

Peči a SVMRaúlU focení nám řekli, že fotky jsou zdarma, což nás dost překvapilo. Následovalo to, co může Realu každý jiný klub, ať už katalánský nebo z celého světa, závidět. Síň slávy s trofejemi. Nejdřív nás čekaly ty z basketbalu, jejich sbírka byla taky obrovská a pomalu se přecházelo k té fotbalové, na tu, na kterou jsme čekali.

31 titulů ze Španělské ligy, 9 pohárů z Ligy Mistrů/PMEZ, 2x Pohár UEFA, 17 trofejí ze Španělského poháru, a hromada dalších, i některých neznámých, o kterých jsme ani nevěděli, zaujala nás také obrovská „trofej“ který jakoby připomínala krb nebo něco podobného. Vedle ní byla ještě stříbrná trofej ve tvaru staré plachetnice, součástí byly i fotky všech hráčů, registračky mladších hráčů, ale našly se mezi nimi i karty hráčů jako třeba Di Stéfano, Puskás nebo Zamora. Na stěnách běžely na několika obrazovkách i videa ze všech výher v lize Mistrů, mezi trofejemi klubu byly i individuální trofeje jako zlaté míče, kopačky, ceny pro nejlepší fotbalisty světa Raúla, obou Ronaldů, Zidana, Kaká, Di Stéfana atd.

 

El Gato a trofeje Peči, El Gato a trofej 2007/08 Raúlova zlatá kopačka Peči s trofejema

Následovala i ona známá fotka celé sestavy klubu, před kterou si stoupnete a vypadá to, jako by jste byli mezi hráči, naproti této zdi byla ještě přehlídka kopaček všech hráčů, byly tam např. i nové Niky Cristiana Ronalda, na některých kopačkách bylo poznat, že byly opravdu použité a nejsou jen koupené z obchodu a vystavené. Na konci síně slávy byla ještě možnost vyfotit se s trofejí z Ligy Mistrů roku 2002, čehož jsme samozřejmě využili, když to údajně mělo být zadarmo.

 

Champions League 2002 El Gato s Pečim El Gato na stadionu Peči a El Gato

 

Po prohlídce stadionu jsme se vydali na Plaza Mayor, kde zrovna probíhala hudební představení s tradičním španělským tancem. Dále jsme se procházeli slunným Madridem a navštívili několik obchůdků se suvenýry. V nich se nacházelo tolik věcí, že jsme nevěděli co dřív si koupit. Také jsme chtěli se podívat na bleší trhy, na kterých lze koupit vše možné. Ty ovšem dnes nebyly, i když jsme na internetu se dočetli, že bývají každou sobotu a neděli.   

  tiskovka El Gato Zápas 2

 

02.05. Neděle - Vrchol výletu…zápas

Ráno jsme vstávaly už v 8, abychom si koupili lístky na zápas. Na ESB začíná prodej v deset hodin a tak doufáme, že se nám podaří lístky sehnat v pohodě.

Zápas 4  Zápas 3

K ESB jsme dorazili po desáté hodině. Kolem stadiónu začínají růst první stánky s dresy, šálami a vlajkami. Po chvilce jsme našli frontu na lístky. Ta měla tak 50 metrů a po našem příchodu se nadále zvětšovala. Dlouho, až do jedenácté hodiny se nic nedělo, jen fronta rostla. Překupníci stále obcházeli frontu a nabízeli svoje lístky. O pul dvanácté jsme již takřka byli u pokladen a pár minut na to měli již lístky. Ve frontě jsme zvažovali variantu, že nebudou na námi vybrané místo dvě místa vedle sebe. Rozhodli jsme se, ze i tak dáme přednost dobrému výhledu a za bránu (což byla naše varianta č.2) chodit nebudeme. Tato nemilá možnost se u pokladny stala skutečností. Pokladní nám radila, že si před zápasem můžeme lístky vyměnit.

Schovali jsme si lístky a vyrazili ke stánkům. Chtěli jsme se zdržet krátce, ale bylo to silnější než my...

Obchod u hotelu bychom již nestihli a tak jsme museli do podstatně vzdálenějšího Carefouru, kde jsme krom jídla nakoupili i nějaké to droždí v podobě laciného vína.

Po páté hodině jsme vyrazili na Bernabéu. Cesta metrem se opět táhla, ale 30 minut před začátkem zápasu jsme již seděli v hledišti. V tu dobu byl stadión zaplněn z necelé poloviny a v okamžiku, kdy hráči vyběhli na trávník k rozcvičení se Bernabéu poprvé ozvalo. Z velké části díky plastovým trubkám, které se prodávají ve stáncích před stadiónem. Postupně se hlediště začalo plnit a krátce po zahájení zapasu bylo téměř plné. První gól padl do sítě za záda Casillase, ale možná o to větší “rachot“ byl po vyrovnávacím gólu Ronalda. První poločas byl pro nás gólově laskavý. 4 góly slibovaly parádní podívanou v druhém dějství. V prvním poločase byl na stadiónu spíše klid a fandili jen Ultras. Většina diváků v klidu seděla na svých místech. Buď zobala slunečnicová semínka nebo fotila či točila na video. Kolem nás to neustále lupalo a křupalo a pod každým druhým divákem se dělala hromádka zbytků ze semínek. První poločas se tedy nesl v duchu gólů, křupání a vůně doutníků.

V poločase druhém se začalo dostávat podpory hráčům a už se začal ozývat. celý stadión.

 

03.05. Pondělí – Další cesty po Madridu

Den po zápase jsme vyrazili na prohlídku Madridu. Opět jsme navštívili obchody se suvenýry a tentokrát už nakoupili něco na památku.  Dál jsme se procházeli Madridem, až jsme dorazili ke královskému paláci. Odtud to již byl kousek ke stadionu Vicente Calderona, kam jsme se museli zajít podívat.  Stadión je oproti Santiagu Bernabéu přece jen menší, ale třeba fanshop je stejně velký jako obchod Los Merengues. Za stadionem protéká řeka Manzanares. Ve velkém korytu teče spíše říčka, která zabírá tak třetinu obrovského koryta. Zbytek koryta je rozkopaný a je tam rozestavěné bůhví co…samozřejmě, na celé stavbě dělá maximálně 5 lidí. Od stadionu jsme již opět docela unavení zamířili k naší ubytovně.

 Plaza Mayor Královský palác Vicente Calderón

 

04.5. Uterý – Naposled u stadionu, odlet

Náš na pár let určitě poslední den v Madridu, ráno jsme s předstihem vstali, aby jsme vše bez problému stíhali. Nakonec jsme se rozhodli, že se ještě naposled zajdeme podívat na Estadio, když jsme dorazili k němu, tak jsme si uvědomili, že Nám ještě zbyly nějaké peníze a řekli jsme si, že když už jsme tu, tak si ještě něco koupíme, příležitost zase dlouho nemusí být, objednávat něco ze Španělska do Česka tak nějak není ideální a ceny takových věci přímo v českých e-shopech jsou občas taky "skandální", i když ne že by to na stadionu bylo levné. Oba jsme si tedy koupili ještě modrou tašku přes rameno, se znakem ESB „vepředu“, na boční straně zlatým znakem Realu a na pásu taky zlatým nápisem Real Madrid. Z tama jsme již zamířili pár metrů k metru, vyfotili si cedulku zastávky a nasedli směrem k Barajas, když jsme na letiště dorazili, nejdřív nám trošku trvalo se zorientovat, za pár minut jsme ale vše našli a jinak bylo taky vše bez problému, tentokrát už jsme si i pro odbavení vše potřebné nachystali na vrch batohů, aby to zase nebylo na tak dlouho jako v Praze. Po odbavení jsme si chvíli počkali, vystáli si řadu k bráně k letadlu a nastoupili jsme, tím naše putování po Madridu skončilo. Po přistání v Praze jsme autobusem dojeli na Florenc, kde jsme měli smluvenou krátkou schůzku s Podvinhem, kterému jsme předali šálu, kterou jsme mu měli za úkol dovézt a samozřejmě jsme mu vtloukali do hlavy že měl letět taky, ale co už…i ve dvou to určitě stálo za to a jestli se mně osobně (Pečimu) znovu naskytne příležitost, bude dost financí, času, a bude s kým, tak bych si to určitě zopakoval.

 

Pár vět na závěr:

Výlet do Madridu na místní Los Merengues nás každého vyšel na zhruba 15 000 Kč. Za tuto cenu jsem dostal zážitek na celý život.

Atmosféra na stadionu mohla být lepší, možná tomu celému i trochu ubrala, i když samotný průběh hry infarktový byl, dvakrát muset srovnávat a pak Ronaldův gól úplně na konci zápasu... Ale ty chvíle, kdy se nacházíte na místě kde se pohybují hráči, mně zůstanou v paměti jako ty jedny z nejsilnějších dojmů.

Jako největší dojem z Madridu bych zvolil okamžik, kdy poprvé vcházíte na stadion a před vámi se zjeví ESB v celé své obrovské velikosti. Za největší zklamání považuji atmosféru na stadionu. Je pro mě nepochopitelné a zároveň smutným faktem, že v několika milionovém městě opravdu intenzivně fandí pár stovek, maximálně tisícovek lidí...

 

VŠECH ZHRUBA 700 FOTEK, KTERÉ JSME NAFOTILI, UK?ŽEME NA LETNÍM SRAZU V BRNĚ

Tento článek nevyjadřuje názor celé redakce ale pouze konkrétního autora.

Komentáře fanoušků

Zobrazit diskuzi (72 příspěvků) Zobrazování komentářů pod článkem a jejich přidávání je jen pro registrované!